Děti z města mají špatné držení těla a jsou náchylnější k úrazu.
Děti z města mají špatné držení těla a jsou náchylnější k úrazu.
Při svém studiu nalezla Emmi ve statistikách nehod fakt, že mezi dětmi z rodin z nižší třídy, které si hrály na ulici, bylo méně zlomenin a otřesů mozku než u dětí z dobře situovaných rodin, které vyrůstaly pod pečlivým dohledem chůvy. Zdálo se, že děti, které si užívaly svobodu toulat se, běhat a hrát si, kde se jim zlíbilo, byly ostražitější, fyzicky zdatnější a byly schopny padat, aniž by se zranily. Zatímco děti z dobře situovaných rodin byly přehnaně chráněny, měly omezený pohyb a neznaly vlastní fyzické možnosti či hranice.
Svou dceru se rozhodla s manželem vychovávat tak, aby jí umožnili zdravý a přirozený vývoj. Rychlost vývoje nevynucovali násilně cvičením ani tím, že ji podpírali, nutili sedět, ani ji nepřidržovali za ruce při první chůzi. Místo toho jí poskytli dostatek prostoru a času, aby se její fyzický vývoj přirozeně rozvinul prostřednictvím svobody pohybu, nezávislé hry, to vše založené na bezpečném, laskavém a respektujícím vztahu.
Emmi prosazovala svou hypotézu, že dítě, které může zkoumat vlastním tempem, se naučí sedět, stát, chodit, mluvit a myslet lépe než dítě, které je povzbuzováno, aby dosáhlo předepsaných vývojových fází. Z hlediska psychologie je třeba se zamyslet i nad tím, co vlastně dítěti sdělujeme tím, že mu pomáháme. Nechápe nás náhodou tak, že není dost dobré a že ho nutíme dělat něco, čeho ještě není schopné? Dle výzkumu v domově pro osiřelé děti Lóczy došla k závěru, že schopnost fyzické aktivity, šikovnost a obratnost dětí jsou v přímém spojení s jejich somatickým a duševním vývojem.
Jak připravit dítěti prostředí pro jeho přirozený vývoj?
Jednou z možností může být Piklerové trojúhelník. Dítě jej nejdříve používá jako oporu, když se snaží postavit, opírá se o něj při prvních krůčcích a následně jej objevuje při rozvoji pravo-levé koordinace rukou a nohou. Aby vyšplhalo po tyčích vzhůru, musí se umět zachytit, udržet se rukou na tyči, koordinovat práci obou rukou a naučit se posouvat nohy a ruce současně. Samo si určuje míru rizika při pohybu, a nalézá tak své bezpečné hranice.
Rodič při hře asistuje a brání dítěti, aby nepodstupovalo velké riziko a nebezpečné pády. Při menších pádech se dítě naučí instinktivně vtahovat hlavu mezi ramena, díky čemuž v budoucnu zvládne bez zranění i větší pády. Radost z objevování svých limitů a jejich překonávání dítě motivuje k další činnosti a jeho přirozenému rozvoji.
Stovky zákazníků již připravují svým dětem prostředí pro jejich zdravý a přirozený vývoj díky našim trojúhelníkům.
Přidejte se také.
Trojúhelníky Piklerové vyrábíme v Montehře v několika variantách. Jelikož si přejeme, aby náš produkt šel životem dítěte až do dospělosti, vyrábíme takovou variantu trojúhelníku, která se dá v budoucnu rozšiřovat. Začnete s jednoduchou malou variantou a po zvládnutí bezpečného přelézání můžete pořídit další část. Ta může společně s původním trojúhelníkem vytvořit větší trojúhelník nebo díky možnosti polohovánía nastavování ramen připravit pro dítě opičí dráhu s houpačkou. Vše záleží na představivosti.
Až dítě vyroste a bude z něj divoký adolescent, jistě ocení fakt, že se z našeho trojúhelníku dají vytvořit žebřiny. Hrazdy, nakloněná prkna a další posilovací příslušenství budou provázet vašeho juniora po dlouhá léta. A to byl náš cíl. Nevyhodit výrobek ve chvíli, kdy malé dítě přestane bavit lézt a ze stojícího trojúhelníku se stane překážející kus nábytku nebo sušák na prádlo.
Diskuse